Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pětka ze Sydney je tu s novým albem a opět jím potvrzuje pozici nejnadějnější kapely z mladých metalcoreových kapel. Už čtvrtá řadovka je rozkročena mezi technickým metalcorem, djentem a, nebál bych se říci, neoprog rockem. Ačkoliv lze konstatovat, že jsou NORTHLANE technicky náročnější, daří se tu velmi dobře držet kompromis mezi instrumentálně zajímavou hudbou a náladovostí.
Prostředky, které používají, jsou široce rozevřeny mezi hranaté nepravidelné meshu-riffování a rockové písničkářství. I v tom ale nepodléhají jednoduchým cestám a žádná z melodických pěveckých linek neútočí na první signální. To má nevýhodu v tom, že album rozhodně není na první poslech, ale jejich postupy se vám nepřejí.
NORTHLANE u mě mají výsadní pozici ještě v jedné věci. Je to jedna z mála kapel z metalcoreového ranku, která celkem hojně používá čisté melodické vokály, aniž by mi z toho nabíhala kopřivka. I za „Mesmer“ musím vyseknout poklonu zpěvákovi, kterým je Marcus Bridge, jenž si v melodických polohách dokáže postavit linky, co netahají za uši. NORTHLANE jsou na svém posledním albu techničtější a žánrově ještě více otevření na všechny strany, stále si však zachovávají svůj rukopis, který spatřuji hlavně v tom, jakým způsobem do skladeb pašují epičnost. „Mesmer“ se na současném metalcoreovém kolbišti rozhodně neztratí.
Výrazný prog s temnou tváří, nebo také dark metal plný progrese, tak nějak bych si troufl charakterizovat debut Italů GHOST ON MARS. Je to jako srážka klasických progmetalových veličin typu DREAM THEATER s tím emotivnějším od KATATONIE. Příjemné.
Další deska šíleného multiinstrumentalisty Christiana Ludvigssona má daleko k minulé "Machinery Of Night". Jednak se zde recykluje, ale hlavně je to až příliš překombinované a nesourodé. Extravagance tu pohltila kreativitu a zbyl poněkud nesourodý guláš.
Do týhle marškumpačky rukuju s nadšením. Velká válka mě fascinuje od dětství a hejtman Noise vede svou družinu do ohně bitvy plné špičkového melodického deathu a blacku. A jde do toho prsama. Hitovější to být nemůže. Válka je vůl by BDM RAMMSTEIN!
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.